Jak se měli naši studenti ve Francii? Co je nejvíce zaujalo a co jim přišlo zvláštní na běžném životě? Přečtěte si reportáž z výměnného pobytu.
Nejvíce rozdílu jsme asi pocítili v oblasti školství 
. Francouzská výuka, oproti té naší, začíná v 8 nebo 9 hodin ráno
(vyjma poloprovozu), pauzu na oběd mají všichni ve stejnou dobu a škola končí až o půl 6 odpoledne 
. U nás má vyučovací hodina 45 minut a mnoho z nás ani zdaleka neudrží pozornost celou dobu 
. Ve Francii jedna hodina trvá naše dvě a potom mají přestávku, která má obvykle 15 minut.
Zaujal nás francouzský systém, kdy po každém dokončeném druhém roce studia získáte pomyslný „schod“ ve své kariéře. Studium francouzské střední školy je zakončeno diplomem „level A“, podobné úrovně jako naše maturita
. V laboratořích se vše používá jednorázové a se sklem jsme se setkali snad jen u zkumavek a baněk. Zátky také neměli, používají parafilm (někdo možná znáte).
Velikost poloprovozu by se dala klidně přirovnat ke dvěma Kromilk mlékárnám a hlavní rozdíl je, že jejich poloprovoz funguje jako normální závod. Pobavily nás kapacitní cedulky u každé třídy, kde bylo napsáno, kolik lidí se v ní může maximálně učit
. Ale aby si teď technologové nepřipadali zahanbeni, že mají malý poloprovoz a chodí „makat“ do mlékárny, tak vás uklidníme. Vy za to alespoň něco málo dostanete, oni za odvedenou práci nemají nic
.
Ubytování 
na intru bylo úplně jiné než u nás. Vychovatele neměli a byla to spíše kolej. Největším překvapením byla postel 
bez peřiny a s pro nás nezvyklým válcem, který měl nahrazovat polštář. ️Místo peřiny používají několik dek, což vzhledem k našemu stylu vytápění pokojů nebylo úplně ideální a pořádná peřina nám všem chyběla
.
Gurmánům se velmi líbily ochutnávky zdejších sýrů 
. Ale to byla asi ta příjemnější část z jídla. Většinu energetického příjmu Francouzů pravděpodobně tvoří bagety. Pokud nevíte co vám hostitel připraví, nebo co bude na druhý den k obědu, můžete si být zcela jisti, že dostanete bagetu jako přílohu
. Žab ani šneků se bát nemusíte
. Žáby je teď zakázáno chytat kvůli nízkému počtu v přírodě a šneky si tam dávají většinou jen turisti. Naši hoši se toho nebáli a šneky si poručili, nakonec byli příjemně překvapeni.
Skladba oběda je taky odlišná, u nás dostanete „jen“ polévku, hlavní jídlo, nějaký ten kompot nebo salát a když se zadaří, tak i zákusek. Ve Francii máte navíc předkrm, polévka je vynechána a hlavní jídlo je na náš vkus docela zmatené. Na talíři máte „z každého rožku trošku“ a nevíte, co jíst první a hlavně jak to jíst?! Studenti byli velmi pobavení, když viděli, jak s některými jídly zápasíme 
.
Velmi zajímavé rozdíly byly také v dopravě 
. Mimo obce mají maximální povolenou rychlost 80km/h a ve dne, pokud není špatná viditelnost, nemusí mít zapnuté světla. Velmi mnoho křižovatek je řešeno kruháčema a také jsme se shodli, že nám Francouzi nepřijdou až tak dobří řidiči 
. Celkově byl na našich výletech docela zmatek. Třikrát se nám podařilo „ťuknout“ auto na parkovišti a jednou jsme byli málem účastníky nehody
.
Za nejvíce intenzivní zážitky považujeme výlety a exkurze 
. Klukům se samozřejmě líbila víkendová návštěva rodiny, protože lépe poznali kulturu a zvyklosti Francouzů – normálně na to nebyl až takový prostor. Velmi nezvyklý zážitek jsme měli z divadla 
.
Studenti i kantoři k nám byli vstřícní a velmi ochotní. Veškerý společně strávený čas byl pro nás určitě přínosem a získali jsme mnoho zkušeností. Byla pro nás výzva „přežít“ v jiné zemi, dorozumět se a hlavně se aklimatizovat. Ale určitě jsme se snažili co nejvíce to šlo, abychom předvedli, to nejlepší, co v nás je, a abychom reprezentovali jak školu, tak národ jako takový.
Míša Havlíková a Jan Horníček
